Charakteristika
V kohoutku dosahují achaltekinští koně 150-158 cm. Mají dlouhé štíhlé tělo na vysokých šlachovitých končetinách, téměř bez podkožního tuku. Jsou zvyklí na drsný život v poušti, ale velice dobře si zvykají i na méně extrémní podnebí západní Evropy.
Typická je pro ně velmi jemná ušlechtilá hlava s širokými nozdrami, velkýma výraznýma očima a dobře utvářenýma delšíma ušima. Zavěšena je na dlouhé, rovné, štíhlé a vysoko nasazené šíji, často se sklonem až k jelenímu krku, brada proto bývá často nesena na úrovni kohoutku. Plece jsou šikmé s vysokým kohoutkem, avšak prsa nejsou nijak široká. Hřbet je dlouhý, často slabý, hrudní koš plochý, častý je i sklon ke slabým nenasvaleným bedrům. Na úzkou záď se svalnatým křížem navazují dlouhá svalnatá stehna. Postoj je spíše úzký, u zadních nohou se sklonem k šavlovitosti a sblíženým hleznům. Končetiny se vyznačují především délkou, jsou štíhlé a silné s malými, avšak tvrdými kopyty. Kůže achaltekinských koní je tenká, pokrytá jemnou srstí, hříva a ocas spíše řídké.
Vyskytují se nejčastěji jako žlutí plaváci, hnědáci a ryzáci s pozoruhodným zlatavým nádechem, setkat se můžeme rovněž s bělouši a vraníky. Bílé odznaky jsou možné.
Pohyb je spíše plochý, uvolněný, prostorný a elastický, a to ve všech chodech.
Tradiční výstrojí těchto koní jsou zdobené uzdy a především ozdobné obojky s pestrými výšivkami a vsazenými drahými kameny, které mají zvířata chránit před vším zlým, především tedy před uhranutím.
Povaha
Stejně jako vzhledem, i povahou jsou poněkud složitější. Bývají tvrdohlaví a velice temperamentní. Achaltekinští koně jsou ale také známí bezmeznou oddaností svému pánu. Podle pověsti se mladí koně v Turkménii chovali odděleně v ohradách nebo v jámách. Tam na ně všichni kromě majitele házeli kameny a chovali se k nim hrubě. Pouze majitel s nimi naopak nakládal láskyplně a krmil je, a tak tito koně velice záhy získali nedůvěru vůči všem lidem kromě svého pána. To však mohlo někdy způsobovat také problematickou povahu achaltekinců.
Využití
Achaltekinec je bezesporu jezdeckým koněm, a to všestranně využitelným. Používá se jak při skokových, tak při drezúrních soutěžích. Díky své vytrvalosti na dlouhých vzdálenostech v extrémních podmínkách a také své rychlosti a zdatnosti v dostihu je turkmén též více než vhodným koněm do soutěží zaměřených na výdrž. Takovými jsou především endurance neboli vytrvalostní ježdění, a to i na velké vzdálenosti v krutých klimatických podmínkách, nebo v menší míře i military, pro které jsou však přednostně vybíráni jedinci se skokovými dovednostmi.





Ti sou nádherní! :)) kupuješ si nějakej časák o koních?
btw.: Víše, že jsí spřátelená i s mím dvojčetem? keckou? :D :D
A můžeš si mě mezi SBé hodt.. ;))